Hodnocení tématu:
  • 4 Hlas(ů) - 4.25 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
cypoviny, ne asi !?
#81
Xenomorfe, díky! Vím, že se podstatná jména píšou s velkým, píšu je tak schválně (pokud to teda nejsou vlastní jména), ale psaní toho slova mi furt dělá problémy z nějakého důvodu. Rainbowhuh
Odpovědět
#82
Poslední dobou moc nepíšu. Jsem neustále v prdeli. Buď tím způsobem, že nemám čas. Anebo častěji tím způsobem, že mi je neskutečně zle na duši. A když jsem psychicky v prdeli, musím být tak nějak středně v prdeli, abych mohl něco psát. Když jsem totiž málo v prdeli, tak není inspirace. A když jsem hodně v prdeli, tak zas nemůžu psát, i když bych chtěl.

Co víc říct? Měl bych si asi uklidit svou literární složku, kde se mi za půl roku nastřídalo spousta mrtvých nápadů, někdy polorozepsaných. Chtěl bych též pokračovat na Utlačovaných, ale do těch nemám už dobrého čtvrt roku chuť. Raritycry

Unbenannt 2.odt
jsou
přesný
ukazujou
vždy
ten
správnej
čas

jednoduchý na nošení
(neváží skoro nic)

stačí
je
nasadit
na ruku
– atomový hodinky

Ostravská
mám cinkající krábu cíg
mám cinkající krábu cíg
plnou skel
(vlastně tam jsou jenom tři, ale říkám plnou, bo to zní prostě líp – holt si chcu přitom připadat jak dýler, co hulí z vlastních zásob)
dvě jsou černé jak cyp
aji plíce nejednoho kuřáka
by se mohly co učit

jedno už pomalu začíná být také zfárané
prostě spoko, ne asi
jen by to chtělo víc kotlíkových dotací

těším se
až je raz
zašituju
Odpovědět
#83
Nepíšeš sice moc často, ale když už tak to stojí za to  Rainbowlaugh
Gun Pony 
But where are you, I need you here, Though things won't be the same I fear, You'll see what's left of me, It's not enough to give it all

Odpovědět
#84
Jistý pan Hwjesdosch se na mě dívá šibalským pohledem. Jednu ruku má v kapse, druhou si dlube v nose ve snaze vyprostit největší šušeň na světě. Přicházím k němu. Začíná se mě dotýkat na velmi intimních místech. Říkám mu: „Ty vole, teď ne, brouku.“ Vytahuju si z kapsy sextant a měřím úhel mezi jeho levou rukou a mým tělem. Šedesát šest celých šest stupně. Svým oplzlým jazykem se mě snaží dotknout. Aha, já vlastně mám na obličeji zbytek dortu, který jsem jedl před pár minutami. Tak právě proto ty hrátky s jazykem. Ptám se jej, proč mi to neřekl dřív, že mám na obličeji něco, co vypadá jak flek malty smíchané s jogurtem. Neví. Pouštíme si další nálož extrémního black metalu. Nenávidíme společně svět. Říkám mu: „Napiš už konečně něco a publikuj to, ne asi.“

Odpovídá mi nezaujatým tónem: „Vole, však píšu. Jen to jsou srance nevhodné publikace.“
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Co se odehrálo během těch měsíců, co jsem tu do CYPOVIN nenapsal ani řádku? Tři týdny zpátky jsem měl další autorské čtení, z čehož přináším jedno videjko (jedná se o báseň Ostravská, akorát je to na začátku trošku useklé. Výsledky snažení se během posledních 6–7 měsíců minulého roku jsou teď vidět, protože jsem vyšel ve sborníku Harakiri Czurakami. Pěkná kniha plná nesourodých, roztodivných existencí, ale jsou to fajn lidi. Rozhodně si tu knihu kupte – pokud budou ještě výtisky. A vůbec, můj první trve kvlt gr1m autorský úspěch.

A protože pár lidí už publikovalo svoje věci, co měly být ve Sborníku bronies, tak to udělám též. Sborník je momentálně na mrtvém bodě a nikdo neví, co s tím. Mám tak trošku v dupě, jestli mě lidi od Sborníku zdupou za publikaci – jsem holt svojský.

Jo a taky, pomalu se nějak rozjíždím, co se týče epiky a páté kapitoly Utlačovaných. Snad to nefejlnu.

Muffinová láska
rozpálená trouba krásně peče
muffiny a jiné cukru skeče
kuchtím celým srdcem pro ni
(avšak její káva stydne)
nebude to, doufám, bídné
jako tomu bylo vloni

kde je, co se asi tak s ní děje?
už tu dávno měla být!
výročí je v kelu, zkázou zeje
v starém duchu „c'est la vie“

tak hledám, všude hledám
a nemůžu ji najít
jsem strachy celá bledá
to démoni si hrají

v dáli však vidím
růžovou záři
mohla by to být ona?
klusám hned naplno
porazím i bizona!
…jen abych ji políbila

dech
se
zrychluje
úzkost bubnuje
rytmus paniky

provaz
kolem krku
řvu
ach ne!

strom smrti
lásku drtí
kopu silou
větev zplihlou
já, Derpy
padám s ní hned k zemi…

do ouška jí šeptám:
„lásko, jsem tu s tebou
tvoje smrt mě zdeptá!

hledám tě, kde že jsi
ty jsi však mezitím
sklíčená v depresi…“

emoce zcela převzaly kontrolu
nad mým tělem
polibek na čelo
a vřelé objetí

obě se hroutíme
…neboj se, Pinkie má
beznaděj tvoji pak
muffiny zkrotíme

Ty další dvě už jsem tu publikoval, jsou to Ty, TwilightPříběh vzpoury.

A pak ještě drabble Naštvaná čarodějka
„Vstup zakázán!“ četla Trixie při vstupu do jeskyně. Neodradila ji ani pověst o amuletu slibujícím velkou moc, který prý stráží skupina zlých kerberů. Bloudila chodbami dlouho, než našla ono místo.
„Pche, tady že jsou,“ řekla posmívajíce se legendám, které o něm slyšela, „hroziví kerbeři? To jsou jen pověsti starých klisen! Velká a mocná Trixie se ničeho nebojí!“
Vzala amulet a začala odříkávat starodávné kouzlo:
„Nasazením amuletu
hrozně velikánské moci
stvrzuji teď vcukuletu
touto šerotemnou nocí,
že osud svůj zpečetím,
dám pravdu všem pověstím.“
Záře téměř oslepující její oči ji pohltila. Ale místo slibované moci ji amulet naopak vysál. Chudák Trixie.

No a zakončím to cypovinou, kterou jsem nazval Šílenství. Ta už spatřilo světlo světa jinde, tak proč ne tady, že jo.

Šílenství
umírám?
možná moc brzo

všichni ti lidé
s jejich chůzí
s jejich chováním
mě chtějí zabít
chtějí mě zabít
v mojí hlavě
v pekle

toto peklo
tentokrát je to
opravdu zlé
potřebuju zavraždit
ty lidi
ty hlasy
v mojí hlavě
v pekle

peklo je
každá
zatracená
věc:
tato půda
toto nebe
tento křik
tyto hlasy
tlupy lidí
v mé hlavě

doufám, že
někdo tam venku
umírá bolestivě
doufám, že všichni!
v mojí hlavě
v pekle

čtyřlístek v poli
chcu
jej
utrhnout
ale země se trhá pod nohama
— padám do hlubin nepříčetnosti

plazím se
ve snaze najít alespoň
jeden
groš
klidu
v bídných nářcích ze dna
v deliriu temna

v rukách
polorozpadlý sen
polykají mě
vleklé vlny nekonečnosti

je to vše zlé
je to vše zlé
všecko:
tato půda
toto nebe
tento křik
tyto hlasy
tlupy lidí
oživlých
v mojí hlavě
v mém pekle
je to vše zlé
je to opět vše zlé
dostaňte se pryč z mojí hlavy
z mého pekla
abych konečně mohl být
mrtvý
Odpovědět
#85
Pěkný Drabble. Akorát chudák Trixie.
Odpovědět
#86
Sakra, už jen ten začátek je na Pulicerovu cenu  Rainbowlaugh

...na kvalitní dílo stojí za to si počkat
Gun Pony 
But where are you, I need you here, Though things won't be the same I fear, You'll see what's left of me, It's not enough to give it all

Odpovědět
#87
Velký náser poezie, vzhledem k tomu, že jsem tu nic nepostla za cca rok. Seřazeno od starších kousků po ty nové.

Antikonflikt
konflikty
se zdají, že se vytvářejí
samy od sebe
(častokrát bez historického základu)
prostě jen tak z prdele

existuje
snad
nějaký
autokonfliktní
systém?

Anarchistická
zakroucený jazyk
národ
nádor
NORAD

nic než n– něco?

vše zapadá
když kulky narazí do lebky
když kukly naráží na lebky

exploze násilí
tejzry&slzák&strach
ústí
v bezmoc

Sebevrahova samota
čtyři bílé, holé zdi
stůl, papír, krev
rozlité víno
stéká po židli
kousky rozdrcených pilulek

v záplavě zášti
píšu poslední poemat
hněv, zuřivost, temno, prázdno
než mi to najede

pořádně pořezán
krev smíchaná se slzami
teď mi to vyjde
teď mi to určitě vyjde

pryč jsou ti hrdinové
ty vzpomínky na život předtím
zničeny zubem času
rozdrceny na atomární úroveň
poslány do krematoria černé díry
mojí psychózy

tmavé chmury
rozsévající teror
se stahují dovnitř
do pekla podvědomí
do bran mentální sebedestrukce
rozklad duševna
rozléhání zvuků nicoty
a mého křiku
–odepisuju svého ducha ďáblu

nastupující narkóza
zavírám oči…

Kacke
karvinští kaliči
kupující kartony
(kapitalistický koks k tomu)

kouří camelky
kromě kýlnatého Kuby
kouřícího katowické kráby

kapela Kundrát
k poslechu
kandlí k pivu

Karlovy kadeřavé koule
kupředu, kalíme kurva!

Ale já…
když vcházím do ocelových, chladných ulic města posetého alkáčema
tak se cítím
jako napůl dojedený hrancle v mekáči
(tam někde uvnitř)

pochyby
strach
nepřijmutí
v mrzutosti okolního světa

přesvědčili mě
ať nebrečím
ať naberu svaly
ať jsem silná
statečná
asertivní
ať se honím za ženskýma
ačkoli si neuvědomovali
že se mi to pokaždé hnusí
že jsem se
—nikdy—
s něma neztotožňovala

mnohokrát
vinou zrad
jsem si ublížila
zchlastaná jak ďas
opuštěná
brečela po nádrech
odhazovala vajgly do kolejiště
dny, týdny, měsíce
r o k y
hledání sebe sama
v poezii napsaný
zimou a šerem

říká se, že
chlapi nepláčou
ale já


nejsem chlap

Nerovnost
špinavý oblečení
popelnicový potápění
smrad
deprese
alkoholismus

lidi v obleku
procházející jen tak
okolo
pohrdavý pohledy
s jen jednou výplatou
od bezdomovectví

Válka
černé pole
zasetá zkáza za zvuků
válečných blastbeatů
– znamení bitvy

kov v mozku
zavrtávající se hluboko
každý neuron
v těle
extaticky umírá

volání z ohnivého paláce
„kupředu mí sluhové, zničte ji!“
červi si chystají
hostinu králů

bezradné křiky o pomoc
volám, řvu
v prozatimní nemožnosti
prsou na hrudi
v protáhlé věčnosti
hnusící se mi sociální role
v nekonečném deliriu
jedné velmi pronikavé myšlenky
…jen ať je
TO
(hloupé) pohlaví v kelu
Odpovědět
#88
i kdyz sem z tohohle beatnickyho stylu uz vyrost, musim rict ze je to moc pekny Twilightsmile "Nerovnost" se mi libi….
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack

Moje literární tvorba 

Love and Tolerate
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: