Transsexualita Mezi Bronies

[CrystalShine]

Myslím že May to řekla velmi dobře. Není těžké pochopit základní princip. Ale pochopit jak se daná osoba cítí je obtížnější... A myslím že v tomto jsi svou schopnost trošku přecenil Druhou variantou je pak že tvá slova byla v několika případech záměrně volena tak, abys mi pořádně vrátil věci které se staly v minulosti a ukázal mi jak se může člověk cítit... Což je sice asi nesmysl, ale ten pocit tam pořád je (myslím že ho důvěrně znáš)

Jedna taková otázka do pléna: často se mluví o tom, jak jeto složité pro ostatní, pro lidi procházející proměnou lidi atd. Jasně, to je pochopitelné. Přijde mi ovšem docela zvláštní, že tahle proměna je problém i pro lidi, kteří - když budu mluvit o sobě - při hodnocení a přístupu k ostatním pohlaví příliš neřeší (stejně jako třeba barvu kůže, nebo třeba i tělesné proporce) a zaměřují se na chování a přístup k věcem/lidem, případně schopnosti a dovednosti. Ono se nejedná jen o trans lidi, ale i o jiné méně drastické proměny, které dotyční berou velmi vážně: nemůžu se totiž zbavit dojmu, že jakožto okolí jsem do změny přístupu poměrně silně nucen. Snad s přesvědčením, že přístup k ženám a mužům jaxi nemá a zároveň má být odlišný (věčný to problém definice cíle boje za rovnoprávnost). Což samozřejmě vyvolává protichůdné a ne vždycky pozitivní reakce.

Nemyslím si že bych po tobě někdy chtěla diametrálně odlišný přístup. Snad jen mluvit se mnou v ženském rodě (ve chvílích kdy se tak projevuji na veřejnosti a zde na fóru, které je pro mě takový "bezpečný přístav" v každodenním životě než se tak budu moci projevit otevřeně a napořád.)
Přestože si nemyslím že by to byl tvůj případ, tohle řeknu i pro ostatní: Pokud se k nám chováte podle pohlaví se kterým se stotožňujeme, je to velmi příjemné. Ale hlavně se chovejte tak jak je vám přirozené. Pokud se do něčeho nutíte jen kvůli nám, je to cítit a myslím že se shodneme v tom že to je nepříjemné pro obě strany. (myslím že je možné přirovnat to s přehnaně projevovaným soucitem vůči například vozíčkáři. Místo aby to pomohlo, připadá si hrozně a je to ještě větší připomínka toho co ho tíží)

1) Když se mluví o minulosti, používat který rod? Protože ač chcete, nebo ne, tak v té době jste prostě byli jiného pohlaví a některé popisované věci jsou s tím neoddělitelně spjaty. Minulost se nedá a ani nemá redefinovat. Těžko řešitelný slovní bordel vzniká hlavně ve chvíli, kdy jde o prolnutí přítomnosti a minulosti.

Vždy ženský, alespoň pokud je to možno nebo to situace umožnuje (souhlasím s tím že mluvit se mnou v ženském rodě na veřejnosti když tak zrovna nejsem ustrojena je poněkud trapné. Na stranu druhou, pokud použiješ mužský rod na někoho kdo se snaží být sám sebou a vypadat jako žena, dost to zabolí.) Pochopitelně, některé věci jsou silně spjaty s biologickým pohlavím. Tam se nedá nic dělat, snad jen nesnažit se záměrně taková témata vyhledávat. (v budoucnu to pro mě bude ještě těžší. Asi si dovedeš představit jak se cítí člověk který už je nastálo ženou, když ji někdo na veřejnosti takto prozradí)

2) Jak změníte svou osobnost? Stane se z vás kompletně někdo jiný, nebo si některou část ponecháváte? Pohřbíte svou bývalou osobnost a vytvoříte si novou? Tohle je docela zásadní věc pro přístup ostatních lidí k vám (a ostatně i k vám samotným). Hodně by pomohlo tohle dát nějakým způsobem najevo, protože jinak je to jen živné podhoubí pro nepříjemné problémy.

Tohle mi připadá jako lehké nepochopení situace, promiň Osobnost, tedy spíše její projevy jsou pro mě maska kterou jsem budovala celý život aby vypadala tak jak je očekáváno. Což vedlo k dost neohrabanému výsledku a často i neschopnosti projevit se. Hodně v tom figurovaly i vlastní emoce, kterým jsem nerozuměla, nedovedla projevit a pohřbívala je. Odhodit tu masku zpočátku není snadné, je se mnou 29 let. Ale s každým kouskem to jde snáz a teď když vím kde byla chyba, vnímám vše úplně jinak Myslím že si sám brzy začneš všímat rozdílů. Jediné co člověk může chtít je, aby byly rozdíly přijaty Ale jsem přesvědčena že změna je k lepšímu.

Trochu zajímavý náhled na tuto situaci by mohl poskytnout psycholog, se kterým jsem svůj stav řešila (v té době ještě bez uvědomění si svého stavu). Hodně se divil zvláštnímu kontrastu člověka který se sice na venek opravdu projevuje jako asperger neschopný dešifrovat cizí emoce a projevovat správně ty vlastní, ale ve skutečnosti pod tím vším zároveň projevuje velmi silnou schopnost empatie (což bys do mě asi neřekl )
Když jsem za ním teď přišla zpátky s tímto odhalením, bylo mu jasné kde byl celou dobu "zakopaný pes"